Komunitní učení či vzdělávací komunity (community learning, learning communities) označují přístup, kdy se lidé učí prostřednictvím aktivní účasti ve skupině osob sdružených za nějakým účelem, tedy v komunitě.
Jak učení probíhá?
Způsobů je mnoho, mezi jinými sdílením zkušeností, řešením problémů, pozorováním a vzájemnou podporou. Učení se tedy děje přirozeně, organicky. Za tímto přístupem stojí koncept komunit praxe (communities of practice), který v 90. letech popsali Jean Lave a Etienne Wenger.
Podle nich stojí funkční komunita na třech pilířích:
- Sdílený zájem (domain) inspiruje k účasti a dává smysl jednání jednotlivců i celé komunity.
- Vztahy mezi lidmi (community), které vytvářejí pro učení sociální strukturu; podle autorů silná komunita podporuje interakce a povzbuzuje lidi ke spolupráci a sdílení nápadů.
- Společně rozvíjené postupy (practice), tedy soubor nástrojů, metod a pravidel, které členové komunity společně vytvářejí a zdokonalují: jde tedy o konkrétní „jak to u nás děláme“.
Chybí-li poslední pilíř, jde jen o skupinu lidí se stejným zájmem, ne o komunitu v pravém slova smyslu – a to je rozdíl třeba mezi Teams/Slack kanálem se stovkou členů a skutečně fungující komunitou.
Proč tvořit komunity v organizacích
Ve firmách se uplatní při budování znalostních sítí, podpoře spolupráce napříč týmy, sdílení neformálního know-how a zvyšování angažovanosti. Má navíc jednu výhodu, kterou například běžný kurz nedokáže nahradit: přenáší tacitní, tedy skryté a obtížně zaznamenatelné znalosti – to, co zkušení lidé „prostě vědí“, ale neumí to napsat do manuálu. Komunitní učení je obvyklé v IT sektoru, který je extrémně dynamický a rychle se rozvíjející – neustálé učení je zde nezbytností.
Kroky budování komunity Jak uvedla v dřívějším článku ve Firemním vzdělávání Tereza Vaňková ze společnosti Deepnote (2023, s. 1011): „Pro lektory je důležitější chuť své dosavadní znalosti nezištně předávat než počet roků zkušeností v praxi. Mnoho lidí se chybně domnívá, že nejsou dostatečně kvalifikovaní na to, aby o dané problematice vyučovali. Nicméně výhodou bývá, že i sám přednášející se může během výuky hodně naučit.“
Jak komunitu vybudovat? Pokud to nefunguje „odspoda“, můžete tomu pomoci i vy autorka doporučuje:
- Definujte, na jaké odvětví, případně na jakou problematiku se chcete zaměřit, které téma řešit.
- Určete cílovou skupinu, na kterou se komunita bude zaměřovat. Pokud se jedná o komunitu uvnitř firmy, je cílová skupina jasně daná.
- Stanovte, kde bude komunita působit a jak bude komunikovat. Může jít například o lekce na konkrétním místě, v konkrétním městě nebo ve firmě. Případně online, tam bude vhodné využít nástroje jako Slack, Discord, Facebook.
- Specifikujte, jak bude komunita oslovovat nové členy a lektory.
- Stanovte četnost setkávání a způsoby sběru zpětné vazby.
Aby to skutečně fungovalo
Nejčastější chybou bývá založit komunitu shora vytvořit kanál, přizvat lidi a čekat, že se aktivita rozjede sama. Bez atraktivního obsahu, nadšeného moderátora a viditelného přínosu pro členy komunita brzy utichne. Právě proto dává smysl postup výše: nejde jen o technickou platformu, ale o návrh procesu, který lidi udrží v aktivní účasti.
Komunitní učení se však nemusí omezovat jen na organizace, ale může jít napříč společností. Příkladem mohou být ReactGirls a Czechitas – dvě české iniciativy, které se zaměřují na podporu žen v oblasti IT. Usilují o zvýšení zastoupení žen v technických oborech prostřednictvím vzdělávání, mentoringu a budování komunit. Obě přitom ukazují, že komunita může vzniknout i mimo firemní hranice – z osobní zkušenosti zakladatelek, kterým ve vlastním oboru chyběla podpora, a rozhodly se ji vytvořit pro ostatní.
Komunitní učení není náhradou běžných vzdělávacích aktivit, ale jejich doplňkem. Tam, kde kurz končí, může komunita udržet učení v každodenní praxi.
Článek je rozšířením textu v knize Tomáše Langera: Learning & Development krok za krokem (Firemní vzdělávání, 2026).
Zdroj: Firemní vzdělávání, 8/2026, www.firemnivzdelavani.eu
