Představte si, že by existoval jeden univerzální design vzdělávacích aktivit, který by vyhovoval úplně všem. Ano, je to utopie. Stejně jako neexistuje univerzální dieta, neexistuje ani jeden univerzální způsob učení a vzdělávání. Existuje ale design pomáhající přizpůsobit učení potřebám různých lidí. Převedeno na příklad s dietou: existuje rámec, který říká, co může fungovat z hlediska zdravého a udržitelného stravování u různých lidí s různými typy potřeb, omezení, zdravotních potíží a třeba i předchozích zkušeností.
Tento rámec, Universal Design for Learning (UDL), vznikl na základě vědeckých poznatků o učení už v 90. letech 20. století s cílem transformovat vzdělávání tak, aby bylo přístupné, inkluzivní a umožňovalo co největší zapojení učících se. Jde vlastně o soubor principů, které mohou vzdělavatelům (nejen lektorům, ale také organizátorům vzdělávání a metodikům) dát směr a nástroje, jak mají designovat vzdělávání tak, aby bylo přístupné lidem s různými učebními specifiky, ať už se jedná o osoby tzv. neurodivergentní nebo neurotypické (podrobnější informace k tomuto tématu můžete najít například ve webináři EPALE). Rámec je navíc vhodný pro všechna prostředí a oblasti, kde a v nichž se vzdělávání a učení může odehrávat. Právě v tomto tkví jeho „univerzalita“.
Rámec, jak lze vidět na obrázku na další straně, je založen na třech základních principech: Zapojení (Engagement), Prezentace (Representation) a Akce a vyjádření (Action & Expression). Každý z nich je rozdělen do tří oblastí, a to Přístupnost (Access), Podpora (Support) a Exekutivní funkce (Executive Function). Celkem se tedy pohybujeme v devíti oblastech, přičemž v každé z nich je dvě až pět dílčích oblastí doporučení. Je to opravdu komplexní systém, proto se společně podíváme jen na jeho úplný základ.
Zapojení (Engagement)
Tato kategorie se týká především motivace a nadšení pro učení. UDL chápe motivaci jako dynamický prvek, který je závislý nejen na konkrétním učícím se, ale také na kontextu a čase. Neexistuje žádný jediný způsob zapojení, který by byl optimální pro všechny ve všech situacích, a proto je nezbytná nabídka různých a rozmanitých možností zapojení.
Přístupnost (Access) v tomto principu spočívá ve vytvoření takového prostředí, v němž jsou uznávány, respektovány a oceňovány jedinečné zájmy a identity účastníků. Konkrétně to znamená začleňovat do vzdělávací aktivity možnosti volby v tom, jak bude dosaženo stanoveného cíle (např. volba či úprava obsahu, nástrojů získávání znalostí, procvičování, hodnocení, pořadí plnění úkolů). Obsah a aktivity by měly být relevantní vzhledem k cílům a zájmům účastníků (např. díky personalizaci obsahu či příkladů z hlediska kultury, věku, sociální příslušnosti, rasy, etnicity a genderu). Vzdělávací prostředí by mělo podněcovat radost a vytvářet prostor pro hru, protože ty jsou v procesu učení klíčové (např. prostřednictvím metod umožňujících experimentování a objevování). Prostor pro učení by měl být akceptující, respektující a podpůrný (např. sdílením zkušeností).
Podpora v principu Zapojení spočívá v nastavení smysluplných a účelných cílů, poskytování opory a podpory při jejich dosahování, v podpoře spolupráce a pocitu sounáležitosti a nabízení průběžné, na konkrétní kroky zaměřené zpětné vazby.
Exekutivní funkce se v tomto principu věnuje emoční kapacitě. Efektivní vzdělávání prostředí dle UDL má rozvíjet vnitřní schopnost účastníků regulovat své emoce a volit si, jak se budou posouvat ve svém učení. Zahrnuje individuální podporu učících se v tom, aby si uvědomili, co je motivuje k učení, byli schopni si reálně nastavit učební cíle, ale je to i podpora při zvládání frustrace, která může nastat. Dále je to podpora vlastní reflexe a uvědomění si pokroků při učení, které vedou k další motivaci k učení a vzdělávání.
Zní to abstraktně? Ano, pořád se totiž pohybujeme na úrovni obecnějších doporučení, jít do detailu by zde mohlo znamenat, že ztratíme náhled na základní rámec a doporučení se budou překrývat. V dalším principu se pro kontrast podíváme na konkrétní tipy.
Prezentace (Representatiton)
Tento princip se zaměřuje na to, jak zajistit vhodné vzdělávací prostředí a podmínky z hlediska různého vnímání informací, protože lidé se od sebe v tomto ohledu liší – jinak vnímají a interpretují obsah lidé se smyslovým postižením či specifickými poruchami učení, jinak lidé různých kultur, ale také lidé s různou předchozí zkušeností. Neexistuje tedy jediný optimální způsob prezentace informací, který by byl vhodný pro každého a klíčové je tedy nabízet různé možnosti. Konkrétně jde například o přizpůsobení typu písma (fontu), velikosti písmen, rozestupů mezi znaky a řádky, barvy pozadí a textu, kontrastu, velikosti obrázků, grafů, tabulek a dalšího vizuálního obsahu, hlasitosti a tempa řeči konkrétní skupině účastníků, ale také zpřístupnění obsahu různými smyslovými kanály. Znamená to také užívat znaky a symboly, které jsou srozumitelné, nebo je vysvětlit, navazovat nové učivo na předchozí, jasně provazovat části obsahu tak, aby si je účastníci lépe osvojili a zapamatovali, zdůrazňovat klíčové myšlenky, vzorce, vztahy, umožňovat transfer znalostí do praxe účastníků a tak dále.
Akce a vyjádření (Action & Expression)
Poslední princip se zaměřuje na to, že různí lidé, včetně osob se zdravotním postižením, přistupují k výukovým úkolům velmi odlišně (například v závislosti na kontextu mohou někteří upřednostňovat vyjadřování písemnou formou před ústní nebo naopak) a že neexistuje jediný způsob jednání a vyjadřování, který by byl optimální pro každého účastníka. Nezbytná je proto nabídka různých možností jejich interakce a komunikace během výuky. Celý systém až do detailu je přístupný na webu UDL a rozhodně stojí za pozornost umožňuje totiž podívat se na vzdělávací akce, které organizujeme a realizujeme, z jiného úhlu pohledu a přinejmenším zvědomit, co možná děláme automaticky nebo co neděláme a stálo by za promyšlení a realizaci.
Zdroj: Firemní vzdělávání, 10/2026, www.firemnivzdelavani.eu
