Dospělí, kteří se vracejí do vzdělávání, si s sebou podle řeckého docenta George A. Koulaouzidese často nesou vzpomínky na neúspěch, přerušenou školu, finanční tíseň nebo zkušenost s migrací. Učebna pak vedle ambicí vyvolává i zranitelnost. Co to znamená pro lektora? Koulaouzides v článku, který letos vyšel ve slovinském časopise Andragoška spoznanja, nabízí devět hodnot, jež podle něj tvoří identitu a praxi lektora dospělých.
Proč psát o hodnotách
V diskusích o vzdělávání dospělých se podle autora stále víc mluví o indexech, měřitelných výsledcích, zaměstnatelnosti a produktivitě. Považuje je za důležité, ale hrozí, že přehluší etické, vztahové a emancipační základy oboru. Programy přípravy lektorů, další profesní rozvoj i nově mikrokvalifikace se věnují odborným znalostem, metodám a dovednostem. Vztahové a etické stránce se podle citované literatury věnuje méně výslovné pozornosti.
Devět hodnot vzniklo reflexivní syntézou teorie, ne sběrem dat. Autor je sám označuje za slovník pro reflexi a diskusi, ne za empiricky ověřenou taxonomii, ani za rigidní rámec nebo seznam úkolů.
Zručnost a dobrá vůle (adeptness, benevolence)
Zručnost sahá za odbornost v oboru. Patří k ní pružnost a pedagogická citlivost, které podporují zapojení účastníků a propojují učení s jejich životním příběhem, předpoklady a obavami. Autor uvádí příklad: když se účastník potýká s digitálními technologiemi, lektor nepředá jen správný návod. Uvědomí si, že digitální vyloučení není jen osobní nedostatek, ale souvisí s nerovným přístupem, příležitostmi a mocí.
Dobrá vůle znamená laskavost a pozornost vůči účastníkům: pozorně naslouchat, povzbudit váhavé, respektovat odlišné zkušenosti a vytvářet prostředí, kde se lidé nebojí zapojit. Drobné projevy mohou silně ovlivnit sebedůvěru a ochotu zapojit se. Vyžaduje to přítomnost, zvlášť v prostředí plném byrokracie a ukazatelů výkonu. Autor upozorňuje, že dobrou vůli nelze zaměňovat s paternalismem, tedy s jednáním s lidmi jako se závislými nebo neschopnými.
Vztah (connection)
Autor tu míní osobní setkání lektora s účastníky, kolegy a komunitami. Znamená vidět v účastnících lidi s příběhem, ne kategorie nebo administrativní identity. Opírá se o Martina Bubera a jeho vztah Já-Ty a o bell hooks. Odkazuje také na výzkum, podle něhož dospělí častěji zůstávají zapojení, když se cítí uznaní, respektovaní a oceněni.
Spojení s okolním světem a společné lidství (connectivity, commonality)
Spojení s okolním světem znamená, že učení nekončí ve dveřích kurzu. Lektor pomáhá účastníkům propojit se s komunitami, sítěmi a příležitostmi ke společenskému jednání. Učení probíhá v učebnách, na pracovištích, v komunitních organizacích i na online platformách a lektor pomáhá se v těchto prostředích kriticky orientovat. Digitální technologie možnosti zvyšují, ale spojení s okolním světem je také otázka začlenění a účasti, nejen techniky.
Společné lidství vychází z toho, že přes odlišnosti v životních příbězích zažívají lidé podobné zápasy, naděje, nejistotu a potřebu důstojnosti. Rozdíly nemaže, prostřednictvím vyprávění je zviditelňuje. Migranti, nezaměstnaní, starší studující i profesionálové mohou mít podobné potřeby autonomie a důstojnosti.
Soucit a kamarádství (compassion, camaraderie)
Soucit je schopnost rozpoznat zranitelnost a reagovat s empatií a trpělivostí. Dospělí studují vedle starostí o rodinu, peníze, nezaměstnanosti nebo zdraví a autor se v tom opírá mimo jiné o studii Jiřího Kalendy a Ivany Kočvarové o důvodech neúčasti dospělých ve vzdělávání (2022). Vrátit se do vzdělávání vyžaduje odvahu. Soucit podle autora neznamená snížit nároky ani ustoupit z přísnosti, vyvažuje výzvu s podporou.
Kamarádství je důvěra a solidarita v učebních komunitách i profesních sítích, spolupráce místo soutěžení. Platí i mezi lektory. Jejich práce je emočně náročná a institucionálně nejistá, a profesní solidarita jim umožňuje sdílet zdroje, vzájemně se mentorovat a společně reflektovat.
Soulad (congruence)
Soulad je shoda mezi hodnotami lektora, jeho jednáním a vztahy. Autor se opírá o Carla Rogerse. Lektor, který hlásá kritické myšlení a zároveň potlačuje odlišné názory, ztrácí důvěryhodnost. Takovou praxi nazývá pseudokritickou. Soulad nevyžaduje dokonalost, ale snahu o upřímnost, sebereflexi a etickou soudržnost.
Komunita (community)
Komunita hodnoty shrnuje. Proměňuje učebnu v místo společného učení místo hierarchického předávání znalostí a je odpovědí na roztříštěnost, izolaci a polarizaci. Autor ji chápe nejen jako pedagogickou hodnotu, ale i jako společenskou a politickou vizi.
Hodnoty spolu souvisejí. Zručnost bez soucitu hrozí technokratismem, soucit bez souladu může být jen předváděný, vztah bez komunity zůstává křehký a spojení s okolním světem bez společného lidství může roztříštěnost dál reprodukovat.
Co z toho pro praxi
Autor navrhuje rozvíjet hodnoty v přípravě i dalším vzdělávání lektorů reflexí, dialogem, mentoringem a vztahy, v nichž se samy uplatňují. Jejich projevy lze zkoumat v reflexivních tréninkových postupech, které dokládají, jak lektor naslouchá, reaguje na zranitelnost, podporuje zapojení, zachází s mocí a sladí jednání s tím, co hlásá. Zároveň nezastírá, že lektoři často pracují v podfinancovaných systémech, v nejistých pracovních podmínkách a v prostředí, kde převládají instrumentální priority. I tak podle něj hodnoty utvářejí vztahy a možnosti.
Z jeho výčtu se dá odvodit pět otázek, které lze použít po lekci nebo na intervizi:
- Jak jsem dnes naslouchal(a)?
- Jak jsem reagoval(a), když se někdo projevil zranitelně?
- Koho jsem zapojil(a) a koho ne?
- Kdo měl v místnosti moc a jak jsem s ní zacházel(a)?
- Odpovídalo mé jednání tomu, co hlásám?
Zdroj: Koulaouzides, G. A. (2026): Adult Education as Ethical Practice: Values for Transformative Learning. Andragoška spoznanja / Studies in Adult Education and Learning, 32(2), 157-168. DOI: 10.4312/as/28314
