Je třeba přesvědčit lidi, že celoživotní vzdělávání je hodnotná investice

11. leden 2024
Pro vzdělavatele dospělých
Autor/ka článku: Lucie Rychlá
Je třeba přesvědčit lidi, že celoživotní vzdělávání je hodnotná investice

Evropská komise vyhlásila období od května 2023 do května 2024 za Evropský rok dovedností, a snaží se tak řešit kritický nedostatek kvalifikovaných lidí na trhu práce. Kromě odborného vzdělávání chce podpořit i celoživotní vzdělávání dospělých, kterým mnohdy chybějí základní dovednosti pro fungování v běžném životě. Jak se s těmito výzvami můžeme vypořádat u nás v Česku, prozradil Martin Dobeš, člen expertní skupiny EPALE zaměřené na vzdělávání dospělých v Evropě.

Můžete nám prosím vysvětlit, co se myslí pojmem celoživotní vzdělávání? Lze sem zahrnout třeba to, že se naučím nový recept a pár slovíček japonštiny, nebo jde o zvyšování odborné kvalifikace?

Celoživotním vzděláváním se obvykle nazývá vše, co vás v průběhu života vede k osvojování si dovedností a znalostí nebo i postojů, bez ohledu na to, zda vám tyto dovednosti nebo znalosti poslouží v pracovním nebo osobním životě. To znamená, že když se naučíte nový recept, což by spadalo pod zájmové vzdělávání, nebo si třeba osvojíte novou techniku krmení slonů, tak to všechno je taky celoživotní vzdělávání. A je celkem jedno, zda jste k tomu přišli přes nějaký vzdělávací kurz nebo z internetu nebo vás to naučil kamarád, co dělá v zoo se slony.

Evropské průzkumy ukazují, že se v Česku do aktivit celoživotního vzdělávání zapojuje méně dospělých než v jiných zemích. Proč tomu tak podle vás je?

To je docela zrádné tvrzení. Jak jsem už zmínil, celoživotní vzdělávání je široký pojem a spousta Čechů se v dospělosti věnuje různým koníčkům a zájmům, které jsou také určitou formou celoživotního vzdělávání. Někteří se třeba přes víkend hrabou v autě, jiní grilují na zahradě a to je rovněž forma celoživotního vzdělávání. Pokud se ale budeme bavit o formálním vzdělávání dospělých nebo profesním vzdělávání, pak ano, máte pravdu. Proč tomu tak je, přesně nevíme. Podle jednoho výzkumu CVVM je 77 % lidí spokojeno se svými znalostmi a dovednostmi, které získali ve formálním studiu. Podle jiného výzkumu je většina Čechů ve své profesi spokojena s tím, co umí, a necítí potřebu se dále výrazně vzdělávat.

Možná je tedy zakopán pes v tom, že jako národ upřednostňujeme život osobní nad tím profesním, a tím pádem se více vzděláváme v našich zájmech než v našich profesích. Na rozdíl třeba od východních Asiatů, kteří vynakládají po celý život mnohem větší úsilí k rozvoji svých profesních dovedností.

Další příčinou může být jistá negativní psychologická kotva, naše vzpomínky na školní vzdělávání. Nemálo Čechů má představu, že vzdělávání znamená zkoušení před tabulí a každá špatná odpověď je potrestána pětkou, nebo dokonce rákoskou. Je proto na nás ukázat jim, že celoživotní vzdělávání je nejen cesta k úspěchu v práci a životě, ale že to může být i zábava.

Jaké dovednosti dospělým Čechům chybějí? V čem by se mohli podle vás dále zlepšovat?

Dobrou zprávou pro nás je, že v posledním šetření PIAAC, tedy šetření úrovní dovedností a gramotností lidí mezi 16 a 65 lety, skončilo Česko v porovnání s dalšími 24 zeměmi OECD docela dobře, rozhodně lépe, než jsem očekával. Matematické dovednosti dospělých Čechů jsou ve srovnání s jinými zeměmi OECD nadprůměrné, čtenářská a počítačová gramotnost je ale průměrná. Trochu tam narážíme na tradiční specifikum českého vzdělávacího systému, který je stále příliš orientován na znalosti a nikoli na jejich interpretaci nebo práci se zdroji. Právě v těchto oblastech, ve schopnosti porovnávat, třídit, hodnotit a interpretovat informační zdroje vidím největší deficity u dospělých Čechů.

Když si tyto deficity promítnete do potřeb naší současné znalostní ekonomiky, tak se jedná o obrovské spektrum různých dovedností v různých oborech. Také se znovu a znovu ukazuje, že úroveň našich dovedností a znalostí je silně závislá na socioekonomickém statusu a dosaženém stupni vzdělání našich rodičů. Potřebujeme tedy snížit tuto závislost a zvýšit šance těm, kdo stojí na okraji. Zmíněné šetření PIACC je ovšem už poněkud staré. Teprve nedávno proběhlo nové šetření, které nám poskytne daleko aktuálnější obrázek o stavu dovedností dospělých Čechů.

Co je obecně největší výzvou vzdělávání dospělých v Česku? Jak byste tuto situaci řešil vy?

Vzdělávání obecně reaguje na dynamicky se měnící potřeby života jako takového. Rychlost, s jakou dochází ke změnám, je ohromující. Abychom byli úspěšní, potřebujeme chytré a motivované lidi, kteří dokážou odhadovat vývoj, sledovat různé technologické trendy a dostávat je do vzdělávání co nejefektivnější a nejzábavnější cestou. Náš vzdělávací systém je stále velmi těžkopádný a nedokáže dostatečně rychle reagovat na měnící se požadavky. Na druhou stranu, vzdělávání dospělých, profesní a firemní vzdělávání, a dokonce i zájmové vzdělávání jsou už z podstaty věci pružnější a flexibilnější.

Právě flexibilita vzdělávání bude jedním z určujících aspektů na trhu. Velkou výzvu vidím ve spolupráci vzdělavatelů a firem, zejména technologických leadrů. Virtuální světy umožní nevídané propojení světa a lidé se v těchto světech budou vzdělávat a rozvíjet s využitím nových prostředků a inovací. Já se například momentálně věnuji problematice mikrocertifikátů, které by v budoucnu mohly pomoci zlepšit přenosnost i kvalitu různých krátkých učebních procesů.

Jak můžeme dospělé lidi k dalšímu vzdělávání motivovat? Máte nějaké praktické tipy?

Náš problém je, že vzdělávání pro řadu lidí není dostatečně luxusní komodita. Je třeba je přesvědčit, že jde o zatraceně výhodnou investici, něco, co jim změní život k lepšímu a co je bude bavit. Je to otázka prestiže. Nejsem velkým příznivcem finančních pobídek. Když už, tak opravdu pro ty, kdo mají nejhlouběji do kapsy. Jak ale přesvědčíte lidi, že má něco hodnotu? No ano, marketing, značka. Dovedu si představit, že bychom využili sociální sítě, s nimiž dnes pracuje v podstatě každý. Chytrá kampaň, profesionálně a virálně koncipovaná, která by byla v podstatě reklamou na vzdělávání pro každého dospělého člověka. Něco podobného jsem viděl v Norsku a skutečně to tam mělo efekt.

Jakou novou dovednost jste se v poslední době naučil vy?

Já jsem větší část svého života lezl po horách, vylezl jsem na kdejaký kopec v různých zemích a světadílech světa. Ale nikdy jsem nevylezl na žádnou skálu klasickým lezením s pomocí lan a jištění. Teprve nedávno mě kamarádi dokopali k tomu, abych si osvojil základy technického lezení, a tak jsem si poprvé udělal svůj jištěný prvovýstup. Nikdy není pozdě.

 

Zdroj. Mozaika, zima 2023, www.dzs.cz