Kooperativní učení v Británii

13. září 2021
Inspirace ze zahraniční spolupráce
Autor/ka článku: Olga Šilová
Kooperativní učení v Británii

​Snad každý učitel někdy zapřemýšlí nad tím, jestli to, jak učí, je správné a efektivní. Snad každý má také někdy pocit, že jeho práce nemá smysl, studenti se neučí, nemají výsledky, chodí do školy neradi… Logicky pak přichází myšlenka, jestli se věci dají dělat jinak.

Už během svého studia angličtiny jsem zjistila, že systém vzdělávání u nás a v anglicky mluvících zemích se značně liší. Nejde jen o to, že do školy se někde začíná chodit dříve či že zkoušky vypadají jinak. Velmi zřetelně poznáme jiný styl např. na výuce literatury. Touha zažít na vlastní kůži anglický systém a inspirovat se jím ve své výuce mě dovedla k tomu, že jsem si podala žádost o grant v rámci Programu celoživotního učení Comenius – Další vzdělávání pedagogických pracovníků u agentury NAEP. Také díky vstřícnosti vedení naší školy jsem v říjnu mohla vyrazit na dva týdny do anglického města Plymouth.

Pročítala jsem internetové stránky anglických st​ředních škol a několik z nich jsem oslovila, zda by měly zájem o tzv. job shadowing – to znamená učitele, který je odjinud a buď se účastní hodin jako pozorovatel nebo „stínuje“ práci jednoho či více domácích učitelů. Lipson Community College mě zaujala tím, že ji velmi příznivě hodnotí nejen školní inspekce, ale i sami studenti. Jak jsem později zjistila, je to pravděpodobně hlavně tím, že se tam praktikuje kooperativní učení. Moje původní představy, že uvidím zajímavou výuku jazyka a literatury, se během pobytu značně rozšířily – s nadšením jsem se účastnila i dějepisu, zeměpisu, přírodních věd či hudební výchovy.

Myslím si, že ​můj následující článek by pravděpodobně nevznikl, kdybych byla na „klasické“ škole.

Zvláštnosti školy

Prvním netypickým rysem Lipsonu je to, že v rámci jinak velmi homogenního obyvatelstva města Plymouth (drtivě převládají bílí rodilí Angličané) navštěvují školu studenti mluvící celkem 29 jazyky (vyskytuje se např. polština, čínština, rumunština, ale i čeština).

Hlavní zvláštností jsou však styl a cíle výuky. Lipson používá metodu kooperativního učení. Jak vypadá v praxi? Studenti jsou rozděleni do malých skupin, zpravidla po čtyřech, v nichž pracují na zadaných úkolech. Učitel je zde spíše poradcem. Nezávislého pozorovatele může překvapit klid, který při zpracovávání většiny úkolů ve třídě panuje. Je zřejmé, že studenti jsou zvyklí se soustředit a ve skupinách pracovat, proto to není rušivý prvek, exotika, při níž by se překřikovali. Rovněž přítomnost návštěvy ve třídě nesli angličtí studenti s naprostým klidem, a pokud jsem s nimi seděla u jednoho stolu, bez problému mě oslovovali.

Téměř v každé hodině je patrné, že tato škola vyznává hodnoty jako samostatnost, zodpovědnost, demokracie, rovnost, solidarita – a nejsou to jen hesla na papíře.

Pokrok a práce s chybou

Mnoho učitelů studentům zdůrazňuje, že „každý z nás může udělat nějaký pokrok“. A o pokrok studentů se učitelé snaží už tím, jakým způsobem hodnotí jejich písemné práce. Mimochodem, studenti zásadně formulují odpovědi ve větách a delších větných celcích, tedy neodpovídají heslovitě. V místě, kde je nějaká chyba nebo chybějící část, udělá učitel hvězdičku, k níž se na konci vrací podrobným komentářem. (Časově náročné, říkáte si, že?) Následuje další fáze, kdy studenti své písemné práce na základě komentáře a doporučení opravují – s učebnicí, s pomocí učitele či asistenta.

A tím práce nekončí – v některé z příštích hodin se písemná práce píše znovu a učitel následně zhodnotí studentův pokrok. Tento poměrně pracný a zdlouhavý proces ale funguje, je motivující; znamená, že i slabší žáci vidí, že se zlepšili.

Většina úloh, s nimiž se studenti setkávají, je spojena s praktickým životem. Nás asi zarazí dost malá akademičnost, což je však poměrně typický rys britského školství. Tak např. v zeměpise nečekejte, že studenti budou schopni vyjmenovat hlavní města, řeky, případně odvětví průmyslu, jak jsme zvyklí u nás. Zato ale řeší příkladové studie, které jim poskytnou širší náhled a nutí je přemýšlet. Ročník 11 (věk 15-16 let) se tak třeba v jedné hodině zeměpisu zabývá otázkou: Jak se dvě různě ekonomicky vyspělé země vyrovnávají se změnami klimatu? Při srovnávání Mali a Islandu se pak samozřejmě kromě geografie dotknou i přírodovědy, ekologie a ekonomiky.

Nejen metody

Nebylo by fér psát o Lipsonu a kooperativním učení, a nezmínit při tom skvělé pedagogy, bez nichž by to celé nešlo. Nejvíc na mě zapůsobily hodiny učitele angličtiny Andrewa Bruffa. Ať vedl hodinu slohu, v níž naprosto neuvěřitelně zapojil děti do diskuze o zdravém životním stylu a ukázkam​i z YouTube bořil stereotypy o seniorech, nebo parafrázoval klasickou knihu vlastnoručně vyrobenými animovanými filmy (http://www.mrbruff.com/), přála jsem si být studentkou na Lipsonu.

Dva učitelé na jednu třídu?

Pohodovou atmosféru a skupinovou práci typickou pro Lipson Community College pomáhá zajišťovat jedna velká vymoženost, a to asistenti. Každý pedagog využívá ve svých hodinách několikrát týdně pomoc asistenta. Ti se rekrutují z řad zkušených kantorů, kteří třeba chtěli zvolnit nebo často z učitelek, které po návratu z mateřské dovolené pracují na zkrácený úvazek. Funkce těchto asistentů ve výuce je přitom rozličná – při skupinové práci obcházejí jednotlivé stoly a pomáhají pomalejším, někdy obsluhují techniku a často se podílejí na výuce aktivně. To když třeba čtou jednu z rolí v knize v hodině literatury.

Zažila jsem i velmi netradiční hodinu, při níž bylo přítomno asi 50 studentů, 2 učitelé a 1 asistent (četla se knížka O myších a lidech od J. Steinbecka). Učitelé se totiž občas střídají ve vedení svých hodin a své třídy do nich spojí. Asi byste tomu nevěřili, ale děti na konci hodiny nechtěly skončit.

„Guilds“

Za další pozoruhodnost Lipsonu lze určitě považovat dva způsoby rozdělení studentů. Během výuky (od 9:00 do 15:05) jsou děti v klasických třídách, které se někdy liší podle volitelných předmětů. Kromě toho ale každý student náleží k jednomu spolku, kterým tu říkají guilds. Vertikálně, tedy napříč věkovými kategoriemi, tvoří studenti zpravidla podle svých schopností a zájmů, různě zaměřené skupiny (např. sportovní, přírodovědné, jazykové). V nich se scházejí každé ráno od 8:40 se svým tutorem, který pro každý den vybírá téma, jemuž se skupina bude věnovat (např. práva žen). Protože je Lipson výborně vybaven hudebními nástroji (snad i proto, že ředitel školy, ač zeměpisec, je velmi nakloněn „múzám“ – sám vede studentské divadlo), skupina hudebníků v tuto dobu třikrát týdně nacvičuje na společné vystoupení. V těchto vertikálních skupinách odpadá věková rivalita a předchází se tak šikaně, jelikož starší studenti si často berou ty menší pod své ochranné křídlo.

Angličtina jako doplňkový jazyk?

Jak jsem zmínila v úvodu, anglické školy se často musí vyrovnat s přílivem dětí přistěhovalců, které často na začátku nerozumí ani slovo anglicky. Mnoho učitelů se jim proto věnuje individuálně v rámci běžného vyučování, zatímco ostatní žáci mají jinou práci. Pro tyto případy má ale Lipson i speciální tým učitelů (v současnosti 3 lidé, z toho 2 jsou učitelé původem z Polska – Poláci tvoří v Plymouth nejvýznamnější národnostní menšinu), kteří se snaží být studentům-cizincům nápomocni několika způsoby. Asistent pomáhá studentovi přímo v hodině např. tím, že mu úkoly a texty pře​kládá do jeho rodného jazyka. Nebo student místo vyučovací hodiny obtížnějšího předmětu tráví hodinu s asistentem v knihovně a procvičují základy angličtiny. Důkazem toho, že výše zmiňovaná solidarita není jen prázdné heslo, je to, že na pomoci studentům-cizincům se podílejí jako dobrovolníci i šikovní studenti vyšších ročníků.

Disciplína a červená karta

Když jsem procházela internetové stránky anglických škol, nejvíce mě zaujala jedna věc: Snad všechny školy psaly, že kladou důraz na disciplínu. Říkala jsem si, jestli je to jen proklamace, nebo jestli to myslí vážně. Už ale jen letmý pohled na anglického školáka a jeho školní uniformu nám napoví, že pro Angličany j​sou řád, pravidla a jejich dodržování velmi důležitou věcí. Přesto ne všichni jsou vždy vzorní. Za nevhodné chování hrozí různé druhy postihů, často stejné jako u nás. Zvláštností je ale to, že studenti mohou být na jeden až tři dny ze školy vyloučeni (dostanou „červenou kartu“). Říkám si, že mnozí čeští studenti by se možná za takový trest radovali, v Británii je to však velká ostuda pro žáka a jeho rodiče.

Shrnuto a podtrženo

I když studenti, kteří projdou Lipson Community College, pravděpodobně nebudou vědět všechna data a informace, co se učí v českých školách, jedno je jisté, tento systém výuky vede k přemýšlení, samostatnosti a sebevědomí. A to není málo!

 

Autor​ka článku působí jako pedagožka na Obchodní akademii Tomáše Bati a Vyšší odborné škole ekonomické Zlín