Mikrocertifikáty v českém prostředí. K čemu by mohly sloužit?

2. červenec 2024
Pro vzdělavatele dospělých
Autor/ka článku: Martin Dobeš
Mikrocertifikáty v českém prostředí. K čemu by mohly sloužit?

O tom, co jsou mikrocertifikáty a jak by je bylo možné prakticky použít na českém vzdělávacím trhu.

V poslední době se v Evropě hodně mluví o mikrocertifikátech. A nejen v Evropě, ale dokonce i u nás v Česku. Jedna má kamarádka mi před časem vyprávěla, jak probíhalo výběrové řízení na pozici finanční manažerky do velké státní kulturní instituce. „Už je to nevím pokolikáté, kdy po mně chtěli dovednostní test na kontingenční tabulky v Excelu,“ stěžovala si. „Ztratila jsem dvě hodiny času a stejně tak lidé, kteří seděli naproti mně. Přitom by stačil nějaký štempl, který by nějak věrohodně prokazoval, že tohle umím a nemusela bych to zbytečně prokazovat znovu a znovu.“

Ať jste už někdy slyšeli či neslyšeli o mikrocertifikátech, tak právě v tomhle poměrně všedním příběhu, s nímž má zkušenost většina z nás, je zakopán pes.

Mírně zjednodušeně řečeno, mikrocertifikáty jsou vlastně oním „nějakým „štemplem“, který by věrohodně prokázal, že mám nějakou dovednost či sadu dovedností. Za předpokladu, že by ten „štempl“ byl opravdu věrohodný, tedy skutečně transparentně dokazoval nějakou dovednost, a zároveň by byl přijatelný pro většinu zaměstnavatelů, neziskovek i státních institucí, pak by zdaleka nemusel sloužit pouze k prokázání dovedností u výběrového řízení. Dal by se použít při přenosu dovedností do jiného prostředí, do jiné formy, jiné vzdělávací instituce, do jiného evropského státu, pro splnění nějakých kvalifikačních nároků pro danou profesi, při kariérním růstu, v interním vzdělávacím systému konkrétní organizace nebo třeba v azylovém řízení jako forma prokázání určité dovednosti a znalosti.

Nechtěli byste mít mikrocertifikát na řízení dronů, který by vám uznalo každé filmové studio nebo logistický hub v Evropě? Já bych ho docela chtěl.

Co je mikrocertifikát?

Mikrocertifikát je osvědčení o tom, že si člověk si osvojil nějakou dovednost na základě kratšího úseku učení (co je krátké učení, o tom ještě nepanuje naprostá shoda). Měl by to být flexibilní nástroj, jak se na trhu prokazovat dovednostmi v turbulentní a dynamické době, kdy nároky trhu práce se neustále mění a člověk potřebuje rychle získávat nové a nové dovednosti nebo si aktualizovat ty starší.

Zároveň, a to je další důležitý atribut mikrocertifikátů, by měl být široce přenosný. To znamená, že jej budete moci uplatnit u širokého spektra subjektů a v různých zemích Evropské unie. V tom ideálním případě se samozřejmě nejedná o žádný štempl ani papír, jak uvedla má kamarádka, ale v moderním pojetí o digitální certifikát, badge nebo blockchainový záznam, jehož pravost lze snadno ověřit v digitálním prostředí prostřednictvím unikátního přístupu.

Aby to fungovalo, u každého mikrocertifikátu by měl být jasně a srozumitelně popsán jeho standard a způsob jeho ověření. Nejčastěji jde o nějakou formu dovednostního testu, většinou online formou. To znamená, že dovednost by měla být prokázána optimálně při plnění úkolu a s důrazem na různé možnosti aplikace.

A to nejdůležitější: pokud to má fungovat, musí být celý systém vydávání mikrocertifikátů opřen o nějaký standard zajištění kvality. Instituce, které budou oprávněny vydávat mikrocertifikáty, budou muset prokázat základní kvalitu vzdělávacích i organizačních procesů. A samotné mikrocertifikáty pro konkrétní oblast dovedností by měly být opřeny o standard kvality, uznatelný odbornou autoritou, která má v daném segmentu trhu a v dané oblasti zásadní postavení a prestiž.

Pokud se tedy vrátíme k příběhu mé kamarádky v úvodu článku, pak by asi bylo nejlepší, kdyby měla ve svém digitálním portfoliu, například v Europassu, digitální mikrocertifikát prokazující zvládnutí práce s kontingenčními tabulkami v Excelu. Tento mikrocertifikát by garantoval již zmiňovaný zvládnutý test jako ověření dovednosti a ideálně by byl garantován firmou Microsoft coby vlastníkem aplikace Excel, případně ještě nějakou technickou univerzitou. A pokud by ještě celý tento systém garantoval stát, pak by zřejmě mohlo jít o nástroj, který by měl dostatečnou prestiž na trhu práce a byl by široce přijímán většinou progresivních zaměstnavatelů.

Mikrocertifikáty nejsou jen trend. Je to způsob, jak v době prudkých a neustálých změn umožnit lidem lépe reagovat na měnící se požadavky trhu práce. Řada silných hráčů na americkém i evropském trhu už dala jasně najevo, že spíše než na stupeň dosaženého vzdělání budou dávat důraz (a v některých firmách už se to děje) právě na konkrétní dovednosti, prokázané mikrocertifikáty. Půvabné na tom je, že mikrocertifikáty si můžete modulově skládat ve vyšší celky, tedy můžeme si je představit jako jakési díly stavebnice Lego.

Trendy v zahraničí

Jako i v jiných případech, na špici ve využívání mikrocertifikátů jsou Spojené státy. Tahounem zde není stát a neexistuje tu žádný státní systém podpory mikrocertifikátů, ale rozvíjí se především mikrocertifikáty podporované silnými firmami, jako například systémy Microsoft Learn, Cisco, IBM nebo ETUC. Některé z těchto amerických systémů vydávání mikrocertifikátů už pronikly i do Evropy a dokonce i k nám do Česka. Tyto vzdělávací platformy se většinou opírají o interní systém zajištění kvality – to znamená, že každý mikrocertifikát má svůj standard kvality a školit a vydávat jej mohou osoby autorizované danou firmou, včetně vybraných externích osob.

Přímo raketový růst pozorujeme u mikrocertifikátů nabízených univerzitními platformami jako EdX, Coursera, LinkedIn, Udacity a další. Zajímavou inspirací je síť SUNY (State University Of New York), která sdružuje nejen vysoké školy, ale i firmy a představuje kolektivní řešení podpory vydávání mikrocertifikátů na bázi PPP (Public Private Partnership). V SUNY vzájemně spolupracují a vydávají mikrocertifikáty vysoké školy a firmy, v čemž já osobně vidím i cestu pro Česko, kde spolupráce mezi komerční a vysokoškolskou sférou stále nefunguje tak, jak by měla.

Jaké jsou trendy v České republice? Přečtěte si více v článku Mikrocertifikáty v českém prostředí. K čemu by mohly sloužit? na webu EPALE.

 

Zdroj: EPALE Česká republika, www.epale.cz