Temné stránky interního lektora

11. říjen 2022
Zajímavé články a vzdělávací projekty
Autor/ka článku: Petra Šimková
Temné stránky interního lektora

Každý člověk je souborem pozitivních i negativních vlastností. Některé vlastnosti účastníků seminářů nás lektory iritují. Proč to tak je a jak si s tím můžeme poradit?

Teorií, vysvětlujících proč v nás chování druhých vzbuzuje negativní emoce, je celá řada. Seznamte se s jednou z nich, ne příliš známou, jejíž platnost jsem si ve své lektorské praxi (ale i v běžném životě) ověřila již mnohokrát. Může pomoci i vám, pokud vás čas od času irituje chování některých účastníků vašich školení. “Vadí mi, když účastníci chodí pozdě a narušují svým pozdním příchodem začátky školení. Hrozně mě to štve,” stěžuje si Marek, interní lektor, v úvodním „kolečku“ na tréninku trenérů.

“Jaké máte možnosti? Co můžete udělat pro to, aby účastníci jezdili včas nebo aby vám jejich pozdní příchody přestaly vadit?” ptám se Marka. “Opravdu nevím, co bych mohl udělat pro to, aby jezdili všichni včas, ale vadí mi to,” odpověděl Marek. “Dobře, během našeho tréninku se podíváme, jaké máme možnosti,” zareagovala jsem, abychom se posunuli dál v úvodu tréninku. Je po první přestávce, chci pokračovat a Marek nikde. Hlavou mi prolétne, že nejspíš vím, proč mu vadí, když účastníci na jeho školení chodí pozdě. Nicméně čekám, jak se situace vyvine dál. Po další přestávce opět přichází pozdě a situace se opakuje i po dalších pauzách. “Marku, tuším, co je příčinou toho, že vám vadí, že účastníci chodí pozdě. Vy totiž děláte totéž.” “Ale já jsem musel něco důležitého zařídit,” oponuje Marek. “Zatím jste ani po jedné přestávce nepřišel včas.” “Ale…”

Proč nám lektorům určité chování účastníků našich školení vadí? Jak je možné, že nás některé projevy a situace nechávají klidnými, zatímco některé nás iritují? Odpověď máme každý z nás ukrytou v sobě. V průběhu života se snažíme skrývat vlastnosti, které nám buď rodiče nebo kamarádi vyčítali, nebo jsme my sami s nimi nebyli spokojeni. Ukrýváme je tak dlouho, že časem zapomeneme, že jsme je hluboko v sobě schovali. Tento fenomén popisuje Debbie Fordová ve své knize Temná stránka hledačů světla: “Naše pobouření nad chováním ostatních je obvykle spojeno s nějakým nevyřešeným aspektem nás samotných.” Na některé naše vlastnosti nejsme ve svém životě pyšní, a tak je před okolním světem skrýváme. Jsme v tom celkem dobří až do okamžiku, kdy
před námi někdo jiný danou vlastnost projeví. Pokud nám taková situace vadí, resp. je spojena s negativní emocí, pak je nad slunce jasné, že problém není v druhém člověku, ale v nás samotných. Chování druhé osoby píchne do našeho vosího hnízda.

Na jednom mém semináři v začátku své lektorské kariéry jsem dala účastníkům práci ve skupinkách. Měli sepsat nápady k tématu, které jsme probírali. Vzpomínám si, že nás trochu tlačil čas, a tak jsem je požádala, zda by na flipchart sepsali to, co je napadá a nediskutovali o tématu. To vše ideálně v pěti minutách. Jedna skupinka pracovala pomalu. Velmi pomalu. Po pěti minutách neměli téměř nic napsáno, ačkoliv nad tématem horlivě diskutovali. Začala jsem být nervózní a požádala jsem je, aby si pospíšili. Místo toho jsem dostala odpověď v nepříjemném tónu: “Ale my si o tom potřebujeme promluvit. Pět minut je málo.” “Proč jsou na mě tak nepříjemní?” říkala jsem si v duchu. Nechápala jsem, proč nerespektovali zadání a pak se ještě divili, že na ně tlačím. Po pár letech jsem si přečetla Temnou stránku hledačů světla a všechno mi do sebe začalo zapadat. Uvědomila jsem si, že i mé příspěvky do diskuze někdy nesměřovaly k danému cíli. Jsem si vědomá toho, že někdy hodně mluvím a zdržuji tak druhé. Samotné mi má upovídanost vadila a nebyla jsem s ní spokojená. Tato skupinka mi jasně zrcadlila mou skrývanou vlastnost. Jenže tehdy jsem to nevěděla.

Podobné zrcadlení se může stávat lektorům na školeních, kterých se zúčastňují účastníci – osobnosti s nejrůznějšími vlastnostmi. Někomu něco dlouho trvá, druhý se neumí “vyžvejknout”, třetí je arogantní, čtvrtý upovídaný, pátý se rád předvádí atd. Pokud vám nějaké chování u druhého člověka vadí a vzbuzuje ve vás negativní emoce, pohlédněte do svého nitra. Není tato vlastnost nebo chování ukryto někde ve vás zamknuté na sedm západů? Pravděpodobně to tak bude. Pokud nebudete schopni svou tajnou místnost najít, zkuste si vzpomenout, co v minulosti bylo příčinou toho, že jste změnili své chování a začali danou vlastnost skrývat. Odpověď bude zřejmě tam. Fordová říká: “Jen když lžete sami sobě nebo nenávidíte nějaký svůj aspekt, rozčiluje vás chování někoho jiného.” V okamžiku, kdy objevíme tuto naši nechtěnou vlastnost a uvědomíme si, že je naší součástí, jsme na dobré cestě k tomu, aby nás u druhých přestala rozčilovat. Vlastnosti, které potlačujeme, jsou naší součástí, ať se nám to líbí nebo ne. Tak je to v pořádku a platí to pro každého z nás. Pokud si přiznáme, že naše negativní emoce vyvolané chováním druhých lidí nejsou problémem druhé osoby, ale problémem naším, staneme se volnějšími, svobodnějšími a hlavně vyrovnanějšími.

V lektorské praxi to pak znamená, že nás již nerozčilují vlastnosti a chování druhých a jsme díky tomu klidnější, tolerantnější a přistupujeme k druhým s větším respektem. Účastníci naši vyrovnanost podvědomě vnímají a chovají se k nám vstřícněji. Tedy za předpokladu, pokud jim nějakou vlastnost nezrcadlíme my. Změna v nás samotných se nestane přes noc, bude pravděpodobně nějakou dobu trvat, než vezmeme na milost svou nechtěnou vlastnost. Ale pokud se tak stane, pocítíme úlevu. Možností, jak trénovat přijímání nechtěných vlastností u sebe, je řada. Účastníci školení nám totiž budou vždy, vzhledem ke své různorodosti, poskytovat mnoho příležitostí.

 

Zdroj: Firemní vzdělávání, www.firemnivzdelavani.eu