Většina médií, a to včetně mainstreamových, dnes loví čtenáře na špatné zprávy. Nebo přinejmenším na negativní clickbaity. Protože hrozbu evokující titulek rovná se klik, a tudíž peníze za reklamu, žijeme ve vesmíru plném zpráv o tom, jak se řítíme do propasti a všechno se kontinuálně horší a horší. Abych trendu unikl, začnu pozitivně a skončím horšími zprávami.
V nejnovějších průzkumech, které zkoumají dovednosti dospělých ve vyspělých zemích, na tom Češi nejsou úplně nejhůř. Co se týče měřených dovedností v posledním mezinárodním šetření PIAAC, jehož výsledky byly zveřejněny na konci minulého roku, jsme v průměru zemí OECD. V numerických dovednostech dokonce lehce nad průměrem. Žádná katastrofa se nekoná, říkám to hlavně proto, že my Češi umíme být často velmi pesimističtí. Jistě, k samé špičce se ani nepřibližujeme, tam jsou tradičně skandinávské země v čele s mytickým Finskem. Ale za námi jsou třeba Američané nebo Francouzi, takže to nemůže být až tak zlé.
V rychle se měnícím globálním prostředí, které je formováno technologickým pokrokem, globalizací a proměnami trhu práce, jsou dovednosti dospělých klíčovým faktorem pro udržení konkurenceschopnosti a prosperity společnosti. Česká republika, stejně jako jiné země, stojí před výzvou, jak připravit své obyvatele na budoucí požadavky (nejen) ekonomiky. Data z mezinárodních šetření, jako jsou Programme for the International Assessment of Adult Competencies (PIAAC) a Adult Education Survey (AES), poskytují klíčové informace o současné úrovni dovedností české populace a naznačují, jaké oblasti budou rozhodující pro budoucnost.
Dovednosti pod drobnohledem
Nejprve si ale pojďme říci, jaké dovednosti se vlastně u dospělých zkoumají a co to znamená. Na vzorku zhruba 160 tisíc dospělých (v Česku něco přes 5 tisíc lidí ve věku 16-65 let) se lidé testovali ve třech oblastech: v dovednostech numerických, čtenářských a adaptivním řešení problémů. Rozhodně nešlo o teoretické nebo akademické dovednosti, nýbrž o velmi praktické dovednosti běžně využívané v osobním nebo pracovním životě – viz obrázek na další straně.
Takto si vedly země OECD ve čtenářské gramotnosti, tedy především v úlohách na porozumění textu: Skončili jsme v šedém průměru a právě tady začínají špatné zprávy. Čtvrtina Čechů ve věku od 16 do 65 let má velmi nízkou úroveň čtenářských dovedností. Mají potíže porozumět delším textům nebo orientovat se na webech s více stránkami. Nízkou schopnost řešit problémy má 29 % Čechů. To odpovídá přibližně dvěma milionům lidí. Velmi nízkou úroveň početních dovedností má asi 1/5 Čechů, hůře jim jde například výpočet procent. A tím se dostáváme k jednomu z největších polistopadových problémů v našem vzdělávacím systému (a tím mám na mysli vzdělávání celoživotní, tedy včetně vzdělávání dospělých) – ona nejrizikovější skupina, lidé na okraji, s nejnižším vzděláním, tedy především lidé bez maturity, vykazuje tristní úroveň ve všech třech dovednostních oblastech, což jim výrazně snižuje přístup k pracovnímu trhu, ale zároveň se tito lidé často stávají bezmocnou kořistí v boji proti různým druhům dezinformačních kampaní, internetových či finančních podvodů apod. Má to samozřejmě i geografickou rovinu. Nejhůře dopadli lidé z Karlovarského a Ústeckého kraje.
Ochota učit se
Pro náš budoucí úspěch či neúspěch bude rozhodující nejen úroveň našich dovedností, ale především ochota se neustále učit. V době aplikované umělé inteligence a robotizace se za pár let bude jednat o dovednosti, které většina z nás v tuto chvíli ani nedokáže předvídat. Proto by naše vzdělávací systémy, od školství po vzdělávání dospělých, mělo být založeno na zvyšování motivace ke vzdělávání. Zkrátka aby se lidé vzdělávali rádi. Aby chápali jeho zásadní důležitost pro svůj osobní i pracovní život a… aby je to bavilo. A to je skutečný problém – jedná-li se o další
vzdělávání a nikoli vzdělávání zájmové, pak Češi jeví velmi malou ochotu se takového vzdělávání účastnit. Nižší ochotu už mají jen Bulhaři a Poláci. Šetření se ovšem dělalo na vzorku cca 10 tisíc lidí z celého Česka, jedná se tedy o poměrně solidní vzorek a s vysokou pravděpodobností byla zajištěna vhodná stratifikace dat.
V tomtéž šetření byli respondenti tázáni na důvody, pro které se nevzdělávají: 94 % uvedlo, že se prostě vzdělávat nechtějí. Tedy v tom nejdůležitějším, motivaci a touze na sobě neustále pracovat v turbulentní době, kdy se nároky na naše schopnosti mění téměř každým rokem, selháváme.
Zdroj: Firemní vzdělávání, 2/2025, www.firemnivzdelavani.eu
