Poslední lednovou středu se ve Zlíně uskutečnil kulatý stůl platformy EPALE zaměřený na zkušenostní učení a jeho využití ve vzdělávání dospělých. Setkání proběhlo v prostorách pobočky Domu zahraniční spolupráce a zúčastnilo se ho přibližně patnáct účastnic a účastníků z řad vzdělávacích organizací, knihoven, neziskových organizací i samostatně podnikajících lektorek a lektorů ze Zlínského kraje.
Cílem setkání nebylo pouze představit jednu konkrétní metodu, ale především sdílet zkušenosti z praxe, otevřít odbornou diskuzi a společně přemýšlet o tom, jak vytvářet učení, které má skutečný dopad do života účastníků.
Zážitek jako spouštěč učení – ne cíl sám o sobě
Hlavním odborným vstupem byl příspěvek Karla Štefla (PROakce, s. r. o.), který se dlouhodobě věnuje zkušenostnímu učení v oblasti vzdělávání dospělých, leadershipu a osobnostního rozvoje. Jeho vystoupení nebylo postavené pouze na výkladu – účastníci si v průběhu setkání sami vyzkoušeli krátké praktické aktivity a úkoly, na nichž bylo možné principy zkušenostního učení bezprostředně zažít.
Právě praktické aktivity se staly základem pro další sdílení a reflexi. Ukazovalo se na nich, že zážitek nemusí být nutně pozitivní – důležité je, aby byl dostatečně silný a smysluplný. Emoce v učení fungují jako významný spouštěč pozornosti a zapojení, ale samy o sobě nestačí. Opakovaně zaznělo, že teprve ve chvíli, kdy dojde ke zklidnění, pojmenování prožitku a jeho zasazení do širšího kontextu, může nastat skutečné učení.
Zážitek tak nebyl vnímán jako cíl, ale jako prostředek, který – pokud je dobře veden – otevírá cestu ke zkušenosti a hlubšímu porozumění.
Přenositelnost a osobní kontext účastníků
Jedním z klíčových témat setkání byla přenositelnost zkušenosti do reálného života a praxe. Účastníci byli vedeni k otázkám, kde a jak mohou to, co si během aktivit uvědomili, využít ve své lektorské, knihovnické, komunitní či poradenské práci.
Diskuze ukázala, že každý účastník vstupuje do vzdělávání se svým osobním kontextem, hodnotami a očekáváními. Právě tento osobní rámec významně ovlivňuje, co si jednotlivci ze stejného zážitku odnášejí. Zkušenostní učení proto klade vysoké nároky na roli lektora – nejen jako organizátora aktivit, ale především jako průvodce reflexí a smysluplného přenosu.
Postoje, hodnoty a cesta ke změně
Výrazným tématem byla také práce s postoji a hodnotami. Zaznělo, že zkušenostní učení není ideální nástroj pro pouhý přenos informací, ale je velmi účinné tam, kde chceme pracovat se změnou myšlení, uvědoměním a odpovědností.
Účastníci se shodovali, že pokud vzdělávání míří pouze na znalosti či dovednosti, bez vědomé práce s postoji, bývá změna chování krátkodobá. Zkušenostní učení naopak umožňuje odhalit rozpor mezi tím, co člověk ví, co umí a jak skutečně jedná – a právě tento rozpor může být silným impulzem k učení.
Od konce k začátku: plánování učení
Důležitým principem, který během setkání opakovaně zazníval, byla práce „od konce“. Tedy nejprve si ujasnit, jaká konkrétní změna má po vzdělávání nastat, a teprve poté volit formu, aktivity a rámec učení.
Padaly otázky: Co má účastník po skončení dělat jinak? Co si má uvědomit? Jak poznáme, že změna skutečně nastala? Diskuze se dotkla i rámování učení – práce s očekáváním účastníků, vhodného načasování teorie, role reflexe a udržitelnosti změny v čase.
Sdílení, které má smysl
Závěrečná část kulatého stolu byla věnována otevřené diskuzi a neformálnímu networkingu. Účastníci oceňovali možnost sdílet vlastní zkušenosti, pojmenovávat nejistoty i slepé uličky a inspirovat se navzájem napříč různými oblastmi vzdělávání dospělých.
Kulatý stůl ve Zlíně potvrdil, že zkušenostní učení má v této oblasti své pevné místo – pokud je používáno vědomě, citlivě a s respektem k lidem, kteří se učí. Setkání zároveň ukázalo sílu regionálních platforem EPALE jako prostoru pro setkávání, sdílení praxe a společné hledání cest ke kvalitnímu vzdělávání dospělých.
Zdroj: EPALE Česká republika, www.epale.cz
