Pomalé učení

19. prosinec 2023
Aktuality
Autor/ka článku: Mirka Dvořáková
Pomalé učení

Rychlost je znakem dnešní doby. Pohltila naše životy: dopravu, nakupování, stravování a také učení. Ne vždy je však rychlost výhodou, jak ukazuje populární koncept slow learningu. Učení zkrátka vyžaduje čas. A kdy jindy to vyzkoušet než v čase Vánoc.

Možná si v oblasti získávání nových znalostí a dovedností občas připadáte jako Červená královna v Alence v říši divů, která běží ze všech sil, aby se udržela na místě. A tak si na internetu nebo kdekoliv jinde hledáte návody a tipy, jak se učit rychleji a ještě rychleji, abyste byli schopni udržet krok se zrychlujícím se tempem rozvoje technologií a nutností “reskillingu”, “upskilingu” a “newskillingu”. Je to dlouhodobě udržitelné? Neposune se tento trend k fast learningu, tedy “rychlé konzumaci” v oblasti učení stejně jako konzumace fast foodu – tedy velmi nezdravě? Tyto otázky si položili Tom Wambeke a Delphine Dall’Agata a vytvořili koncept tzv. slow learningu, tedy pomalého učení.

O co jde? Při pomalém učení se soustředíte víc na cestu než na cíl, ponoříte se do tématu, učíte se postupně, rozvíjíte sebe a své znalosti a dovednosti krok za krokem. Při pomalém učení se ptáte, protože otázky jsou důležitější než odpovědi, mají totiž schopnost udržovat proces učení při životě a jsou zdrojem inovací. Při pomalém učení se učíte svým vlastním tempem, nesrovnáváte se s ostatními, ale jen se svým vlastním pokrokem a růstem v průběhu času. Při pomalém učení se můžete odpojit, odstřihnout se od digitálních rozptýlení, vytvořit si svůj vlastní prostor v offline světě, v němž se můžete do učení opravdu ponořit, aktivovat svůj mozek a lépe se soustředit. Při pomalém učení měníte svou učební cestu a svoji mysl, opouštíte svoje zvyky a dovolujete si učit se jinak, čímž otevíráte dveře k novým perspektivám a kreativním vhledům.

Při pomalém učení si děláte různě dlouhé přestávky, máte právo si odpočinout, udělat si čas a nadechnout se. Při pomalém učení děláte chyby a považujete je za zdroj pro další učení se, nikoliv za svoje selhání, chyba je totiž příležitost se učit lépe. Při pomalém učení si také můžete dovolit nechat věci nedokončené, prostě téma načít a dokončit je (čas od času zcela záměrně) někdy jindy, až na to zase budete mít chuť, čas a energii. Při pomalém učení se odnaučujete a zapomínáte, abyste měli prostor učit se nové. A při pomalém učení samozřejmě zpomalíte, uvědomíte si, že nemusíte držet krok se světem, který se pohybuje rychlostí blesku, že můžete být při učení spíš vytrvalí než rychlí, tedy že spěchat se dá i pomalu.

Jeden z klíčových propagátorů tzv. slow movementu Carl Honoré shrnuje, co pro něj znamená pomalé učení těmito slovy: “Učení vyžaduje čas. Vyžaduje pomalost. Podle mě je pomalé učení základní lidskou potřebou – a základním lidským právem. Je to mnohem víc než jen dělat věci pomaleji. Je to způsob myšlení, který může změnit všechny aspekty vzdělávání. Pomalé učení respektuje tempo a rytmus každého člověka. Podporuje klidnou reflexi. Povzbuzuje k tomu, abyste prošli králičími děrami, dělali špatná rozhodnutí, hráli si s nápady, měnili své názory a znovu je měnili.” Dovolte sami sobě postupovat vlastním tempem, zastavovat se a klást si otázky, dělat chyby a učit se z nich.

 

Zdroj: Firemní vzdělávání 12/2023, www.firemnivzdelavani.eu