Víte přesně, jaké rozvojové cíle mají vaši lidé. Ale znáte ty své? Jako L&D profesionálové se denně věnujete potřebám druhých. Jste zvyklí naslouchat, klást otázky a pomáhat hledat směr. Víte, kdo kam míří. Ale víte to i sami u sebe? A co se stane, když na chvíli přestanete plánovat rozvoj druhých a obrátíte pozornost na sebe? Zkuste si to představit. Pár minut klidu. Papír. Pero. Žádné výkazy ani tabulky. Jen vy a otázky, které běžně zůstávají v pozadí. Některé otázky, například „Jak poznám, že moje práce vede tam, kam chci?“, zní zdánlivě jednoduše. Ale odpověď na ně už tak jednoduchá nebývá. Pojďte si to se mnou vyzkoušet. Nachystejte si pero a papír, vypněte na chvíli notifikace a dejte si pár minut jen pro sebe.
Vytvořte si vlastní mapu
Na papír si napište alespoň šest oblastí, které jsou pro vás v L&D důležité. Může to být vliv na směřování firmy, možnost rozhodovat, prostor pro růst, učení, spolupráci, rozvoj druhých nebo dopad vaší práce. Jak byste tyto oblasti jednotlivě ohodnotili na stupnici od 0 do 10 podle toho, jak jste s nimi spokojeni? Nula znamená, že nejste vůbec spokojeni. Deset, že je to skvělé. Hodnoťte jednotlivé oblasti tak, jak to cítíte právě teď, ne v ideálním světě nebo v budoucnu. Nyní si zkuste představit, jak by každá z těchto oblastí mohla vypadat v ideálním případě. Jaké číslo, na stejné škále 0 až 10, byste těmto oblastem dali, kdyby vše fungovalo podle vašich představ?
Podívejte se, co jste napsali. Která oblast si zaslouží největší pozornost? Vyberte si jednu, na kterou se teď zaměříte – tu, která by mohla nejvíce ovlivnit váš život k lepšímu.
U vybrané oblasti si teď zkuste odpovědět na tyto otázky:
- Co je potřeba změnit?
- Kdo nebo co by mi s tím mohl pomoci?
- Co můžu ovlivnit sám/sama a co potřebuje ještě dozrát?
- Kým se díky tomu stanu?
- Proč je pro mě tato oblast důležitá?
- Když se jí začnu věnovat více, co mi to přinese?
- Co už teď dělám dobře a co bych mohl/a začít třeba dělat jinak?
Odpovědi si napište, protože myšlenky, které nosíme v hlavě, a myšlenky, které zaznamenáme na papír, jsou dvě různé věci. Možná už se vám začíná rýsovat směr. Ne nutně jako plán s odrážkami, ale jasnější představa toho, co opravdu chcete. Zkuste si teď položit jednoduchou otázku: „Jaký jeden malý krok můžu udělat hned teď? A co tím krokem spustím?“ Nejde o to mít vše hotové zítra. Právě naopak. Když je úkol příliš velký, často nás paralyzuje. Ale když ho rozložíme na malé zvládnutelné kroky, mnohé se dá uvést do pohybu.
Ledovec, který určuje směr
Máte napsanou oblast, ve které se chcete posunout a máte naplánovaný první krok. Pojďme dál. Představte si vámi vybranou oblast jako ledovec. Můžete si ho nakreslit nebo použít pracovní list na této straně. Nad hladinou jsou role, projekty, výsledky. Prostě věci, které jsou vidět. Zamyslete se: Co tam vidím já a co si myslím, že tam vidí druzí? Co ze své práce bych ukázal/a jako důkaz, že odvádím dobrou práci? Kterou roli hraji nejčastěji a kterou hraji nejméně rád/a? Co si o mně na základě výsledků asi myslí ostatní? Jsou tyto výstupy opravdu odrazem toho, kdo jsem? Myšlenky si zapisujte tak, jak přicházejí. Pod hladinou leží vaše hodnoty, motivace, pochybnosti, vnitřní napětí. To, co rozhoduje o směru, ale běžně se o tom nemluví.
Zkuste teď na chvíli zůstat pod hladinou. Co všechno se tam skrývá? Opakují se nějaká slova, vzorce, myšlenky, touhy, přání nebo strachy? Co tam vidíte? Co tam nechcete vidět? A jděte s otázkami hlouběji. Jak velká část vaší práce je ještě opravdu vaše? Co jste kdysi dávno převzali, protože to tak bylo potřeba, ale nyní to už můžete „pustit“? Co je těch „druhých“ a co je vaše? A co by se mohlo změnit, kdybyste si dovolili růst jinak – ne podle očekávání, ale podle sebe? Zamyslete se a zkuste si napsat maximálně tři věci, které chcete dostat z pod hladiny na světlo nebo s nimi naložit jinak. Co potřebujete udělat? Zapomeňte na omezující slova jako „nevím“ nebo „to nepůjde“. I malá změna nebo jiný úhel pohledu mohou otevřít cestu dál. A ano, nemusí to být příjemné.
Otázky, které zůstávají
Jste připraveni vykročit a možná čekáte na velké gesto. Ale ty největší změny často nezačínají zlomovým rozhodnutím ani velkým krokem. Začínají ve chvíli, kdy si položíte otázku, kterou jste dlouho odkládali. Řeknete si „teď nastal ten správný čas“ a uděláte první malý krok. Právě takové vědomé zastavení, nový úhel pohledu nebo upřímná odpověď mohou změnit směr víc než další vzdělávací plán. Možná právě teď přišel čas podívat se na některé věci jinak.
A třeba vám v tom pomůžou i tyto otázky:
- Co by se muselo stát, abych si na konci roku řekl/a: „Tohle stálo za to!“?
- Co mi přináší radost, i když to nikdo nevidí?
- Co bych dělal/a jinak, kdybych nemusel/a nikomu nic dokazovat?
- A co z toho, co dělám dnes, je ještě opravdu moje?
- Co opravdu chci a potřebuji?
To, co zůstává nepojmenované, často řídí náš život víc, než bychom čekali. Mapa, kterou jste si dnes začali vytvářet, nemusí být dokonalá. Ale je vaše. I v profesích, kde jsme zvyklí orientovat druhé, je důležité čas od času zvednout oči a podívat se, kde vlastně jsme my sami. Nechte si tu mapu ještě chvíli na očích. Vraťte se k ní za týden. Za dva. A uvidíte, jestli vás nepovede dál, než jste čekali.
Zdroj: Firemní vzdělávání, 8/2025, www.firemnivzdelavani.eu
